Proč vlastně pěstovat trvalky?

Možná, že pochopení toho, co představují, jaké mají vlastnosti, a co jsou to vlastně ty trvalky (pereny, ostálky), tyto vytrvalé, tj. víceleté byliny či zahradní květiny zač, nám otevře svět neomezených možností v našich zahradách, a nejen v nich. Zasvěcení do kouzelného světa trvalek právě začíná...

Je to svět v mnoha ohledech ještě neznámý, protože i když zkušeností máme mnoho, tak přeci jenom je to obor rozsáhlý a neustále se měnící. Trvalkář, je celoživotní cesta a vidění přírody, protože jakmile proniknete do jednoho druhu rostlin, otevře se vám komnata nepřeberného množství kultivarů a těchto komnat má každý druh desítky až stovky… A každý kultivar má jiné potřeby a péči.

Na druhou stranu je mnoho osvědčených druhů, které jsou odzkoušené a jejichž kombinací můžete dosáhnout vždy nového a jiného výsledku.

Začneme od začátku

Počátek používání trvalek spadá do období začátků samotného zahradnictví. Za přenášení peren z přírody do soukromých a klášterních zahrad, a tedy rozšiřování jejich sortimentu, mohou hlavně obchodní cesty, stěhování národů a křižácké výpravy.

Dříve se trvalky (pereny) pěstovaly za účelem užitku, vzdělání a sběratelství.

Zakládání okrasných trvalkových výsadeb spadá do Anglie do druhé poloviny 18. století. Zde se začaly používat jako náhrada letniček, kterým se v tamějším klimatu příliš nedařilo. Z Anglie se trvalky dále rozšířily do zemí s podobným klimatem.

Objevení půvabu trvalek pro výsadby okrasného charakteru mělo za následek jejich intenzivní pěstování a vyšlechtění několika tisíců krásných odrůd, a jejich obrovský sortiment se rozšiřuje každým rokem dodnes.

V českých zemích nebyl výběr trvalek asi do 50. let 19. století příliš bohatý. O jejich rozšíření se zasloužil zejména František Thomayer a další odborníci i nadšenci. Hlavním zdrojem inspirace pro ně byla Anglie a Německo. Hlavně skalničky se u nás těšily v 19. stoletím rostoucímu zájmu a vlastně je starší generace má ráda dodnes. 

O rozšíření trvalek do podvědomí veřejnosti se zasloužil ve velké míře předseda Dendrologické společnosti v Průhonicích Arnošt Silva-Tarrouca, a svou literaturou také spisovatel Karel Čapek (Zahradníkův rok, 1929).

Pak přišla druhá světová válka, a tím se trvalkové zahrady na čas úplně vytratily z dohledu. Teprve v 60. letech 20. století se jim zase podařilo, díky individuálním projektům, oslovit společnost. Mohly tak být vídány u škol, v botanických zahradách a postupně se tak dostávaly i do veřejné zeleně nebo zámeckých zahrad.

Za další šíření trvalek se zasloužil také například Brněnský zahradní okruh a Dendrologická zahrada v Průhonicích, díky nimž zde bylo přítomno bohaté množství prověřených druhů.

Sametová revoluce vyvolala touhu dohnat západní sortiment, což leckdy neznamenalo šťastný tah. Vstupem do Evropské Unie se v tomto směru zacelily díry, a to natolik, že v současné době převyšuje nabídka nad poptávkou a potažmo orientací v oboru.

(Zdroj: Alexandra Kuklová, Racionalizační opatření v péči o trvalkové výsadby, Bakalářská práce)

Bohatou historii a zkušenosti pěstování trvalek u nás tedy sice nemáme (jako například v Anglii) a osvěta v tomto případě stojí a padá s módními časopisy a společenskými články či pořady, které mají ve skutečnosti pramalou výpovědní hodnotu a málo společného s odborníky z praxe... Snad se to s novou generací zahradních architektů a realizárotů či perenářů změní a relevantní informace bude jednodušší získat a narazit na ně (v tomto nám může být příkladem opět Anglie a jejich The Royal Horticultural Society, či RHS, (česky Královská zahradnická společnost) byla založena v roce 1804 v Londýně.

Pokud chceme vědět o trvalkách více, nezbývá nám, než se do tohoto světa zahradních rostlin zahloubat sami prostřednictvím knih, odborných článků a vlastních zkušeností...

Jak na trvalkový záhon

To ovšem nevyvrací skutečnost, že výběr druhů podléhá nárokům trvalek na prostředí a požadavkům na estetické působení trvalkových výsadeb, které mohou obohatit i další skupiny rostlin, jako jsou trávy, hlíznaté a cibulnaté rostliny apod.

Trvalkové záhony by měly být začleněny do prostoru, a ne působit samoúčelně, přístupné mohou být pouze z jedné strany nebo viditelné z obou či více stran. Lze tak trvalky soustředit do pravidelných, rabatových záhonů nebo jim dát volnost a vytvářet přírodou inspirované vegetační prvky.

O trvalkách je všeobecně známo, že se jedná o skupinu rostlin, která by se dala definovat jako nejrozsáhlejší. Množství pěstovaných trvalek je v současné době totiž obrovské. Z toho vyplývá, že ne všechny trvalky budou mít stejné požadavky a nároky na pěstování i samotnou údržbu. Je tedy důležité brát zřetel na jejich pěstitelské vlastnosti, což je určitý soubor znaků, který charakterizuje rostlinu na základě nároků na její pěstování. Tyto vlastnosti je vhodné poté aplikovat na tvorbu trvalkových výsadeb, jelikož jejich znalost je podstatná pro zvládnutí jak pěstování, tak i údržby zmiňovaných výsadeb.

Mezi pěstitelské vlastnosti se řadí:

• délka života a vytrvalost
• schopnost snášet přesazování
• schopnost regenerace
• zplaňování
• zapojení porostu
• odolnost vůči chorobám a škůdcům
• mrazuvzdornost
• pevnost nadzemních os

Pěstování a péči o trvalky ovlivňuje také to, o jaký typ trvalky se jedná. 

Trvalky rozdělujeme do tří pěstitelských skupin:

• záhonové trvalky
• divoce rostoucí trvalky se záhonovým charakterem
• divoce rostoucí trvalky

Péče je v prvních letech rozhodující

Mezi pracovní operace jejich údržby se řadí odplevelování, kypření, seřezávání po odkvětu, zálivka, přihnojování a některé druhy vyžadují rovněž vyvazování k oporám nebo zazimování. Záhonové trvalky jsou nejnáročnější na péči.

Jejich používání je směřováno hlavně do zmiňovaných intenzivních záhonů, ale některé z nich mohou nalézt uplatnění i ve volných plochách záhonového charakteru nebo v přírodě blízkých vegetačních prvcích, zde se využívají spíše méně prošlechtěné druhy.

Divoce rostoucí trvalky se záhonovým charakterem vytváří mezník mezi trvalkami záhonovými a divoce rostoucími. Kromě květu uplatňují i další vlastnosti, jako jsou textury, struktury a tvary. Tyto trvalky si zachovávají svůj divoký charakter, mohou se kombinovat jak se záhonovými, tak i s divokými trvalkami. Mají obrovskou škálu použití. Využívají se pro volné plochy přírodě blízkého charakteru i záhonového charakteru, rovněž také pro záhony. Nároky na jejich péči jsou, oproti záhonovým trvalkám, značně nižší.

Divoce rostoucí trvalky využívají z estetického hlediska svůj celkový habitus. Stejně jako divoce rostoucí trvalky se záhonovým charakterem, i tento typ uplatňuje kromě květu, také textury, struktury a tvary. Jsou to trvalky neprošlechtěné, původní nebo zavlečené. 

Původní, domácí trvalky jsou vhodné pro tvorbu květnatých trávníků, různých podrostů či lemů. O cizí divoké trvalky je nutné zpočátku více pečovat. Všeobecně divoce rostoucí trvalky nalézají uplatnění zejména v přírodě podobných vegetačních prvcích, dobře se kombinují i s dřevinami. Nejlépe jim vyhovuje stanoviště podobné jejich přirozenému, kde mohou projevit svoje četné vlastnosti velmi nízké nároky na péči.

Ekologické vlastnosti trvalek

Ekologie je věda zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Zkoumání ekologických vlastností trvalek je v dnešní době trendem. Tyto vlastnosti jsou hojně uplatňovány při tvorbě trvalkových výsadeb, a to zejména ve veřejné zeleni, a cílem je tyto znalosti přenést i do soukromých zahrad. 

Směřování výsadeb ekologickým směrem má mnoho kladných ohlasů, mezi nejvýznamnější výhody patří určitá stabilizace prostředí a minimalizace nákladů na údržbu.

Podmínky stanoviště

K základním pěstebním faktorům, které jsou potřebné pro plnohodnotný život rostlin, se řadí světlo, teplota, voda, půda a živiny. Jejich nedostatek a nevyváženost rostlinám neprospívá. Při zakládání výsadeb je vhodné mít toto na paměti a vytvořit tak pro rostliny co nejoptimálnější podmínky pro jejich existenci, ale vždy v souladu s místem a jejich potřebami.

V současné době se můžeme v České republice setkat jak s klasickými trvalkovými záhony s intenzivní údržbou, tak i se záhony s extenzivní údržbou a jinak přírodou inspirovanými společenstvy vytrvalých rostlin.

O trvalkách by se mohlo psát a povídat donekonečna, ale v jedné větě lze shrnout, že pokud chceme obohatit naši zahradu, ať už z pohledu krásy (estetiky), biodiverzity (podpora opylujícího hmyzu a jiných živočichů), ekologie (zadržování vláhy, podpora půdy a jejích mikroorganismů), či dokonce vnitřní pohody a tělesné terapie (pozitivní vliv na duševní zdraví a v případě zahradničení i fyzickou kondici) je volba trvalkových výsadeb tou pravou a spolehlivou cestou.

A jaký je Váš vztah k trvalkám? Preferujete letničky, či trvalky? A podprorujete trvalkovou výsadbu ve svých zahradách či na terasách a balkónech?